Stále častěji se při setkání s rodiči, od spolužáků, z novin či sociálních sítí dovídáme o úspěších dětí, absolventů ZŠJN Krnov – studují vysněný obor, jsou úspěšní v soutěžích, sportu, vydávají knížky, mají vlastní kapely, stávají se mladými lídry, pomáhají dělat svět lepším…
a
PLNÍ SI SVÉ SNY, MĚNÍ SVĚT!
Jsme na ně společně právem hrdí – rodiče, přátelé i škola.
Proto je hledáme – dáte nám vědět, jak se absolventům daří, co dělají, čeho dosahují, v čem jsou úspěšní?
Rádi bychom o jejich další cestě věděli a třeba trošku obnovíme galerii absolventů ve spojovací chodbě školy.
Děkujeme za informace, tipy, fotku, odkaz, cokoliv pomůže – ať už studují střední nebo vysokou školu, mají firmu, jsou zapojeni v praxi, věnují se výzkumu, sportu, umění…
Ahoj!
Jsem Tomáš a chodil jsem na ZŠ Janáčkovo náměstí v Krnově.
Po základce jsem nastoupil na konzervatoř v Ostravě studovat hudbu (konkrétně klasickou hudbu a jazz, čemuž se věnuji do teď), odkud jsem po maturitě odešel na JAMU v Brně. Od mých 17 let jsem působil se spoustou souborů a hudebníků, ale chtěl jsem jít dál, studovat s těmi nejlepšími – přihlásil jsem se proto na Královskou Akademii hudby v Kodani, která je jednou z nejvýznamnějších hudebních institucí na světě.
Vyšlo mi to a teď bydlím a studuji v Dánsku.
Že naše základka byla na vysoké úrovni mi došlo během studia konzervatoře, kde jsem sice studium matematiky, či chemie opravdu nevyužil, ale například jazyky mě nikdy netrápily a písemnou část maturity jsem udělal na téměř plný počet bodů v podstatě jen se znalostmi ze základky.
K celému studiu hudby jsem se dostal dost náhodně. Když jsem si vybíral kam jít na střední, můj učitel na ZUŠce mi řekl, že konzervatoř je sranda a bude mne bavit. Zkusil jsem to a teď vím, že nechci už nikdy dělat nic jiného.
Byl jsem požádán, abych napsal i něco motivačního pro žáky – možná je to trošku kontroverzní, ale jsem silným zastáncem toho, že pokud vás něco nebaví – nedělejte to. Nebo si s tím alespoň zkuste nedělat hlavu. Věnujte maximum času do toho co vás naplňuje, v co věříte. Čas běží až moc rychle. Tomáš
PS: My víme ještě to, že Tom byl na svůj obor přijat jako jediný z ČR, celkem na této prestižní akademii studují 4 Češi. Držíme ti palce a jsme na tebe hrdí, Tomáši!
TOMÁŠ BAŽO
a
a
Ahoj, jsem Jirka,
po ukončení základní školy jsem začal studovat na Střední umělecké škole varhanářské obor umělecko-řemeslná stavba strunných nástrojů.
Ve školní kapele SAH mně k hudbě a hraní přivedl pan učitel Kopeček, začal jsem se také víc zajímat o hudební nástroje a zjistil jsem, že se u nás v Krnově kdysi vyráběly kytary a baskytary značky Jolana. Jakmile jsem jednu získal, potřeboval jsem ji opravit.
A tím to vše začalo.
Můj koníček se stal i mou profesí: hraji s vlastní kapelou Big Beaters, opravuji hudební nástroje a studuji obor umělecko-řemeslná stavba varhan, abych zachoval tuto tradici v Krnově.
V roce 2021 jsem získal, jako jeden z 25 studentů, ocenění Mladý řemeslník roku.
Na základní škole mne bavila hudební výchova s učitelem Martinem Kopečkem, rukodílny a dějepis, který tenkrát vyučoval Jiří Šiffner. To mě bavilo nejvíc a díky těmto předmětům jsem získal základy a předpoklady k dalšímu studiu.
A teď trochu motivace . Nejlepší je, když skloubíte to, co vás baví, své studium i práci. A když vás to opravdu baví, dejte do toho všechno!
PS: My vám ještě prozradíme, že Jirka si už v 1. ročníku střední školy vyrobil vlastní akustickou kytaru. Jen se podívejte: https://1url.cz/xu6hJ.
Jirko, fandíme ti!
JIŘÍ GRULICH
Ahoj,
jsem Barbora a pracuji na univerzitě v Lausanne jako materiálová inženýrka v oboru elektronové mikroskopie.
a
K práci s elektronovými mikroskopy jsem se dostala během svého doktorského studia na VŠCHT Praha, kdy jsem studovala rychle ztuhlé hliníkové slitiny pro použití v automobilovém průmyslu. Poté jsem přešla na Fyzikální ústav AVČR, kde jsem v týmu Petra Šittnera analyzovala paměťové slitiny, které se používají v lékařství. V rámci projektu jsem získala stipendium Marie Curie na Univerzitě v Antverpách, kde jsem strávila 2 roky. Přátelství a kontakty, které jsem tam získala, mi zůstaly dodnes. Zároveň jsem získala doporučení na Univerzitu v Lausanne. Zde pracuji v laboratoři Enviromentální mikrobiologie.
Během studia mě ovlivnilo několik vyučujících – na základní škole Janáčkovo náměstí to byli Václav Musil a Helena Dudová (matematika), na gymnáziu pak Antonín Neuwirth (matematika) a Libor Mikulenka (chemie).
a
Škole bych popřála jak výborné učitele, tak i studenty.
A pro žáky: zajímavých studijních i učňovských oborů je spousta, stačí být aktivní a chopit se příležitosti, jděte do toho!
Na fotografii vidíte transmisní elektronový mikroskop:
Elektronovou mikroskopii používáme v případě, když potřebujeme pozorovat strukturu materiálu, mikroorganismů nebo buněk, které nejsou viditelné pouhým okem. Můžete si představit, že rozřízneme-li 1 mm na tisíc dílků dostaneme 1 mikrometr, průměrná tloušťka lidského vlasu se pohybuje mezi 80-120 mikrometry. Objekty této velikosti můžeme pozorovat skenovacím elektronovým mikroskopem – bakterie, spory, AIDS virus, lze stanovit velikosti zrn materiálu.
Pokud rozřízneme 1 mikrometr na tisíc dílků dostaneme 1 nanometr, v takovém případě lze pozorovat atomy, dokonce provádět i jejich chemickou analýzu – na to potřebujeme použít transmisní elektronový mikroskop.
PS: Podívejte se na foto pavoučka Maurice
, Bára nám slíbila další zajímavé fotku z projektu, na kterém nyní pracuje. Tak držíme palce a těšíme se na ně!
BARBORA BÁRTOVÁ
a chodil jsem na ZŠJN Krnov. Vždycky jsem se rád motal v kuchyni, hlavně při pečení. V sedmé a osmé nás pak covid zavřel doma, měl jsem více času a začal jsem sledovat gastronomické pořady, péct a dělat domácí čokoládové pralinky. Když jsem se pak měl v devítce rozhodnout, kam chci jít dál, hledal jsem opravdu dobrou gastronomickou školu a našel ji v Poličce. Jsem moc rád, že mě rodiče v mém rozhodnutí podpořili a nenutili mi jinou školu. Jeli jsme společně na den otevřených dveří a tam jsem získal naprostou jistotu, kam chci jít.
Nejvíc mne baví praxe – od začátku jsem se hlásil na praxe, na rauty, svatby apod., prošel jsem také mnoha zajímavými kurzy: tea tender, barman, barista, someliér. Ale mým snem byly soutěže…..hledal jsem cestu, jak se na ně dostat, připravoval se, ptal se, hlásil, trénoval. A pak to vyšlo! Sice trošku jinak, než jsem si myslel, ale moje paní mistrová mě odhadla skvěle. V loňském roce jsem jel na svou první soutěž jako barista a umístil jsem se na 4. místě.
Káva mně chytla. Mám za sebou hodně soutěží, nejvíce mne těší 3. místo v Junior Mistr kávy z Kroměříže a účast na Czech barista junior v O2 aréně. To byla moje největší soutěž: připravoval jsem kávu před velkou porotou, na podiu, s pohovorem před publikem…uff, to byla velká zkušenost. A 4. místo.
Na základku vzpomínám moc rád, na kamarády i učitele. Mnohé z vyučujících bych si přál mít i na střední – hodně nás podporovali a pomáhali. Paní učitelka Lukszová, Mylková, Koukolová, Metelková, pan učitel Šiffner a další.
A co bych vzkázal žákům? Jděte za tím, co vás baví, zkoušejte, hledejte možnosti a využívejte příležitosti (nevadí se trochu bát), nenechte se odradit tím, co se zdá jako překážka: rodiče, neznámé prostředí, vzdálenost (do školy dojíždím až do Poličky, je to 5 hodin – nebojte, na intru je to super, osamostatníte se).
Káva je teď můj svět. Ale do maturity mám ještě 2 roky, třeba mne gastronomie dovede ještě jinam, jsem moc zvědavý.
PS: Davide, těšíme se, až nám uvaříš dobrou kávu!
DAVID MATOUŠ SVĚTLÝ